sec(b)ese ....

Erm...po dlouhé době...to vypadá...pořád stejně?

A opět je zpátky váš polooblíbený autor s dávkou svých prý extravagantních nevyžádaných projevů, tučně protkanou autoiluzionistickou pseudosugescí jasně evokující naprostý nedostatek asociací, spiklenecké šeptání o ničem, nimrání se v zárodku prokládané výkřiky o brzkém konci vesmírů. Ponurý lokální sarkazmus prošitý netrpělivou notou místy až teatrálně nesmyslné upřímnosti.

ty to vůbec, ale jako vůbec nechápeš, mocinky moooc miluju svou berušku, mtmr, njn, rolf, LOL

darem za myšlenky

až bude PO

První pasáž je v pravidelném osmistopém trocheji,bez čárek,poté následuje dlouhá věta,a pak se zvolna pozvracím.

Tohle je něco co mě napadlo během jednoho jejího pohledu na mě...

Vše podstatné je v básni samé, takže další slova jsou zbytečná...

ne, nevadí, že nikomu nic neřekne... a pokud jo, taky dobrý... za chvíli poslední pohled z okna na mrtvou ulici a poslední pohled na fotku, která nikdy nebyla... a co s tim, tohle neni o něm, tahle noc je plná rozporu, ale ne o něm... a víte co, ono na tom vlastně vůbec nezáleží, jestli je o něm nebo ne, jestli je bez něj nebo s nim... záleží jenom na tom, že bude stejně zoufalá, jako každá jiná, stejně mrtvá, stejně prázdná... a ráno chuť umřít a pocit, že už to tak vážně jednou bude... (a ten závěr je divnej a něčim mi nesedí... směšný... vlastní báseň mi nesedí, hm...)

nebohéma. díky lakomci za inspiraci.

Panu Patersonovi z filmu

jsme nuly, totální nuly a nulama už zůstanem

poslouchala jsem Pixies- where is my mind, je pro mě hodně důležitá.