Po dlouhé době... nekřičím, nebrečím. Žiju a šeptám...

Nevím, co to ze mě zase vylezlo, tak když to moc odsoudíte, tak to klidně zase smáznu, tak se neupejpejte. Nevěděl jsem kam to zařadit, za tip budu rád.

Já vím, je to dlouhý. Ale já za to nemůžu. To ono samo se to. (pozn. aut.: velká písmena v tomto případě neznamenají začátek věty.)

že bych línej byl? - kdo by uvěřil!

ne zrovna můj momentální pocit ze života, ale spíš můj protivník v boji s nekrásnem! a já to prostě nehodlám vzdát!:)

Dílo vzníklé z koprodukce Kaplan-Šatnářka. Název vypovýdá o obsahu.cca Březen 2008

... ach ta touha, jít za něčím novým a pak to smrt utne a je to zase stejné ...

malá posvátná chvíle... ať už s černým, zeleným, bylinkovým...

„Odmítáme ty, co nás milují, a milujeme ty, co nás odmítají.“ Seneca

V Praze už nechci nikdy žít, čtyři měsíce mi bohatě stačily.

z putování do Santiaga de Compostely

Dnes jsem jich zažil opravdu dost...

Jen vyčitky..myslenky a praní..ktery se uz nevratí!!!

jakmile jsem to cítila a viděla, věděla jsem, že o něm musím napsat...

s trochou naděje...