... tuhle jsem sem ještě nedával ... doufám ...

Četla jsem klasiku a takhle to dopadlo :D

Když skutečnost je trochu tklivá, ještě mi krásné snění zbývá, v němž život šťastnějším se zdá, než ten, který teď žiji Já!

...

Přečtení jistého dílka probudilo ve mně snílka, koment na Míru jsem šil, teď na dílko povýšil! ;o)))

S ratolestí u dveří? Tomu nikdo nevěří!

...

To všechno a ještě mnohem víc chci pro Tebe být, ó Lásko má!

Čím to jen může být, má milá, že jsi mne tolik okouzlila? Proč tolik snívám o Tvé kráse, která být bez chybičky zdá se? Proč když tu bez Tebe dlím sám, po Tobě touhou umírám? Proč když zřím do Tvých krásných očí, celičký svět se se mnou točí? Mám Tě rád, moje Roxano! Tvůj navždy věrný Cyrano

Na chvilku se roztrhly mraky a osamělá hvězdička mne svým svitem inspirovala k tomuhle romantickému poblouznění...

Nevím jak vy, ale já mám mnohem raději drobné dárky, které mi někdo dá jen tak od srdíčka, protože vím, že dárce na mne v Té chvíli myslel s Láskou a vložil do výběru i kousek sebe! A o tom je i tahle básnička!

Tyhle verše mi tak náhle vykvetly pod rukama , když jsem četl trochu smutnou báseň od Pavlis nazvanou "Všem"...Snad troška jejich květinové vůně doletí až k vám a zprostředkuje vašim duším onu nevýslovnou něhu, která mne zalila při čtení onoho veršovaného skvostu i můj pokus o lehce humorný přístup!

Jedno soukromé rozloučení.

A zas jsem si broukal melodii, která přišla kdoví odkud...Tu náhle jsem svým vnitřním zrakem uviděl Tvůj krásný obraz, zvedl ztěžklá víčka a prsty se rozeběhly po klávesách, aby veršem oslavily Tvou snovou krásu! Již pelíšek mne vábí, o Tobě dám si zdát! Ve snech jsme oba mladí a já smím Tě mít rád...

Lidské touhy jsou různé, ale vždycky krásné!

Nejlepším lékem na splín je Láska... Mé dílko jen připomíná čas, kdy venku tepleji je zas a pranic nám už nebrání vyslyšet touhy volání!

Krásné je snít o lásce...