A opět je zpátky váš polooblíbený autor s dávkou svých prý extravagantních nevyžádaných projevů, tučně protkanou autoiluzionistickou pseudosugescí jasně evokující naprostý nedostatek asociací, spiklenecké šeptání o ničem, nimrání se v zárodku prokládané výkřiky o brzkém konci vesmírů. Ponurý lokální sarkazmus prošitý netrpělivou notou místy až teatrálně nesmyslné upřímnosti.

....jsou mezi náma takové...:))))

Zase asi trochu netypická...

je jednodušší žít v tom svém světě a nebo na jeho protipólu?...Já to vím...

...návraty ran a rány návratů

nebohéma. díky lakomci za inspiraci.

Panu Patersonovi z filmu

odlepit se ode dna je těžké, zvláště když někomu zbývá falešná hrdost, že by mohl být na obtíž a nechce vidět nabízenou přátelskou ruku

můžete si domyslet cokoli... takový.. téměř zimní splín... bez souvislostí...

jsme nuly, totální nuly a nulama už zůstanem

Co se mi stalo v úterý.

změněno!! (vymazána předposlední sloka...)

Takové krátké vyznání, které jsem napsal, zatímco bytost bezmála dokonalá mluvila se svým přítelem.. Oh ano.. závisti se někdy člověk nevyhne..

Bez žen by to nešlo.