Verše pro kamarádku k dnešnímu Lásky svátku.

Ač podzimní splín duši jal, srdce si sní, miluje dál...

Další pokus o pantun, tentokrát na zadaná slova: úvaha dívka hora portrét konec.

Ze všeho, co věčné jest, právě Láska je nejkratší!

nás spojuje...

Srdce na toulkách jsem ztratil, a i když hned jsem se vrátil, hledal tu a hledal tam, jenom pocit prázdna mám...

stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*

Nějak na mne působí podzimní nálady...

Tahle báseň vznikla před lety na kurzu angličtiny, když učitel jako každý rok, vyprávěl o anglických vánocích, stejnými slovy jako loni, a diktoval stejný recept na vánoční pudink - chudý i bohatší...

Ach ty moje romantické úlety...

Jen pár bláznivých veršů, co mne napadly...

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

Původně komentář k jedné básni i zde píšící autorky, teď povýšen na dílko...Zdálo se mi být mi velkým luxusem nechat deset slok ležet ladem někde vskrytu.;o)))

Myslím, že to je férová nabídka...8-o)))

Znáte písničku "Bylo léto, horké léto?" Právě ji hráli v rádiu a mne napadly tyhle verše oslavující touhu zrozenou v čase, který je básníkům tak nějak bližší. Melodie zůstává stejná... Zkoušel jsem i varianty pro podzim a zimu, ale ty zas někdy příště!;o)

Na chvilku podléhám zas snění o tom, co bylo a už není...

Lze to i zpívat...