stále to bolí ...

Pro další pitomou holku.

Četl jsem jednu krásnou báseň plnou citu, a ač v ní touha nakonec vyhasla, nebýt jí, neprobudilo by to ve mně již dávno zapomenuté vzpomínky a city a nevznikly by ani tyhle verše. Ta autorka je i zde mezi námi a sama jistě ví, že mluvím o ní! Ani nevím, zda má tu báseň i tady! Bylo to takové něžné smutné dílko, tak jsem se pokusil vytvořit k tomu veseleji laděný protějšek! Nevím, zda se to bude líbit i vám, jí to tenkrát potěšilo, zmírnilo chmurné myšlenky a o to vlastně šlo především...I ona mi pak mnohokrát oplatila stejně, když jsem to byl já, kým cloumal splín!

Na prahu nového roku přeji všem, aby nesmírná Láska, ta pravá a jediná, která je bez váhání schopna všech obětí, vstoupila do jejich života a provázela je v dobrém i zlém. A aby našla trvalý domov v obou milujících srdcích!

Když skutečnost je trochu tklivá, ještě mi krásné snění zbývá, v němž život šťastnějším se zdá, než ten, který teď žiji Já!

Polibek mnoho nežádá si, stačí, když dva se milují, chuť objevit svět slastné krásy a něžně žádostivé rty!

Rozverné veršíky měly kdysi potěšit smutnou kamarádku. Napsal jsem jí je do komentáře k její krásné, leč smutkem oplývající básni. Snad se zalíbí i někomu z vás!

.....

Soutěžní triolet. Povinná slova: dveře, mlčení, ruka, tělo, chvíle.

I tohle bylo drabble na zadání na stejné téma jako předchozí povídka. Jen má podobu písňového textu. Uhodnete, co mne inspirovalo?

jako ve snu

Co člověka nenapadne, když čte báseň ženy vnadné, do které svou touhu skryla, něžným veršem vyjádřila...

Člověk tak rád někdy se zasní, do veršů skryje pak touhy své, představou tou mysl se zjasní, osudu vstříc lehce pak jde....

Má lásko! Myslím na Tebe, ale Tys příliš vzdálená, a tak si tu jen tak pro sebe veršuji a představuji si, co by mohlo být, kdybys teď byla tady!

opojnost lásky

Vím, že bych se neměla ani pokoušet shazovat před vámi svojí vlastní tvorbu, taky nechci aby to tak vypadalo, jenom chci říct, že se vám tahle báseň bude možná zdát trochu jako klišé, ale pro mě je to něco víc a v tuhle chvíli mně ani moc nezáleží na vašem názoru. V každém případě za ně stejně děkuji.

Sonet shakespearovského typu. 4,4,4,2. Vzestupné verše, 10-14 slabik (blankvers). Polysyndeton.

Další bláznivé dílko, co mi vytrysklo z nitra jak silný pramen čisté vody při vrtu! Verš sice občas kulhá a slabiky raději moc nepočítám, ale je to odraz mé duše!

čím je lásky bez touhy?