Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

název sám jest anotací....

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*

Poetismem ojíněná... Napadla při čtení Nezvala... Je to taková slovní a obrazová hříčka...

Po přečtení básní Sapfó jsem nejenom pod dojmem prastarých veršů, ale i pod vlivem "Chvylkové citové nevyrovnanosti" k jedné slečně napsal tuto básničku..

Kam nás dovede naše náhodné setkání?...momentální pocity...

Věnováno...

tom>jestli to budeš číst, tak se předem omlouvám za vulgarity otazník>není to báseň, proč by taky bejt měla? puero> compadre navždy. ne, vážně se se mnou právě nerozešla žádná holka, možná i proto že sem pořádně nikdy žádnou neměl (z přesvědčení, ne z zoufalství)!

inspirováno písničkou k valtzi....

Neskutočne sentimentálna báseň... Klavír som si obľúbila len nedávno, no bola to láska na prvý pohľad... ;))

Autobusová... o ránech, který teď zažívám... a... je věnovaná... protože venku nesvítí sluníčko... a já se nemůžu ani smát ani brečet...

aneb o jednom chudém, Velkomeziříčském sběrateli...