Role

Už nepoznám kde končí ramena
a kde začíná tělo.
Nasadil jsem si hrudník
přesně tak, jak by se mělo
a s potlačením jakéhokoliv nože citu.
Tuhle roli jsem podepsal v den,
kdy mi předali klíče od cizího bytu,
do nějž se potichu každý den vkrádám.
Minulost nezná dveře, nemá klíče,
ale má moje oči a dětské plíce,
a co více,
je to kluk, co nechce rozumět slovu faktura.
Je to kluk, pro nějž je dospělost duševní fraktura
a je to úzkost, co má vysokou frekvenci.
Je to tichý infarkt schovaný v kredenci
a snaží se ze mě vytesat chlapa.
Mám mít pevný stisk a držet krok,
jenže vyšší nároky jsou každý rok,
zatímco ten kluk ve mně křičí pod kostěným krovem,
že dospělost je lež obalená správným slovem
a ten krov se prohýbá pod vahou mého stropu.
Každý večer tak po sobě zametám stopu,
aby nikdo nepoznal, že se z mé masky drolí prach.
Zametám, aby nikdo nepoznal, že mám strach
a že můj strop je fakt hodně těžké závaží,
kde se dětské vzpomínky s dnešní povinností přetahují na váze a náraží,
takže už nepoznám kde končí ramena
a kde začíná tělo.
Nasadil jsem si ten hrudník
přesně tak, jak by se mělo,
protože teď jsem prý chlap,
co zkouší zvednout bradu a narovnat záda.

Mami,
doufám, že mě i takhle máš ráda...