Dno nostalgie

Múza , milenka mi věrná
večery se mnou tráví,
laskavě laská duši mojí
na doteky je štědrá.

Dotýká se duše mojí
co se bojí, že tělo
se něhou nezahojí.
(přemlouvám ji, že ano)

Co však milovati více?
Víno -duši co vesmíru sluší,
nebo tělo -hrdlo sklenice?
Nejlépe když hrdlem se pije...

Koštuje mok milý, když za
vášně se nikdo nestydí,
když těla svorně splynou
pak nechce být Ona s jiným
On s jinou...

I múza si pak na své přijde
srší slovy když něha stydne
a odstavce sobě dolívá
když nad vášní se rozplývá.

To i inkoust se červená
a řádky pod prsty se chvějí
člověk píše a píše, nepije a nejí..
a očima scény si maluje.

V nich opět vše prožívá
miluje a miluje a na
papír vše čmárá, jak
krásná byla ta chvíle
když teplo z těl sálá.

Napříč času nebylo toho
nikdy dost ani málo.
Múza klade si za upřímnost
vypovědět, co vše se stalo
v mé fantazii, kde se
mnou moje milá sny sdílí.