(I tak má stejný humor jako já a sklenici kyselých okurek sníme obě na posezení...)

Za ty děsný nahrávky se omlouvám, nějak si nemůžu pomoct, prostě to potřebuju někomu říct.

Jsem vážně zvědavá, jak se na toto budete tvářit... Jen prolétnutí myšlenek (skutečně v kavárně, už nějakou dobu zpátky), báseň je asi z trochu slabšího soudku. A určitě netrvdím, že to takhle má každý (respektive každá máma), ale že takových případů je... docela to tam bylo znát.

Sorry (ne-lásky 3)

Yupaichani = děkuji v jazyce kečua, místní často používají zkrácenou verzi "pai"

ženy a moře

Jedna z nejkrásnějších vůní.

Momentka z autobusu. Pozorování vycházejícího slunce nad poli ve mně vzbudilo snahu o trochu pozitivnější přístup.

Asi to není tak úplně báseň. Nevadí.