Chybí mi mé staré já

Chybí mi mé staré já,
které nad mapou tvého světa,
bádalo jako Vasco da Gama.

V tvém pohledu,
v tom rozlitém oceánu,
splývalo ve svobodě vln.

V srdci mu pučely,
květy bělavých konvalinek,
pod sluncem tvého bytí.

To dusné příšeří,
vyvětral skrze jeho smysly,
tvůj slzavý smích.

Tolik drobností,
které když se vypaří,
způsobí jeho zkázu.

A nyní mé staré já,
nekráčí se mnou, ale čeká tam,
na tom našem místě.