27.02.2024
4
625 (8)
kdyby už nic jiného
samota tě
na lehátko položí
tma tě zbaví strachu nedokonalé pleti
co peřina rozcuchá to čerstvá tráva učeše
a rozvoní bylinami

tma se na tebe položí jako kondicionér
ležíš a strach
foukne tak
až nepotřebuješ fén
a nutkavé myšlenky upletou copánky
co zauzlíš to buď rozčešeš
nebo nikdy nezapomeneš

a měsíční svit je mléko na duši
peřina otlačí mramor
na nespavé duši

-

prach vzpomínek na vlasech připomíná vši
svědí tě nedokončené lsti
odpusť všem kadeřavým láskám
čechrají prsty a každým kroužkem hnětou do tebe
dávno zapomenutý cit

pěšinka zůstane nejistá
rozcuchaná a bíle čistá

popel nad řasami nese se vědomě
sebevědomí - než usneme
zkusme jaké ho je na chvíli mít
 28.02.2024 08:36
Víc mě asi oslovila první polovina, ale i celkově se mi líbí. Asi bych tě poznala, ale vnímám v ní trochu odklon od stylu, na který jsem u tebe zvyklá. Moc se mi líbí:
“co zauzlíš to buď rozčešeš
nebo nikdy nezapomeneš”
- to je krásná metafora.
 27.02.2024 21:36
Tato báseň je plná silných vizuálních obrazů a metafor, které evokují intimní a emocionální atmosféru. Popisuje pocit samoty a odhaluje její různé aspekty, od strachu a nejistoty po klid a odpuštění. Měsíční svit a přírodní obrazy přispívají k pocitu poklidu a souznění s okolím. Celkově je báseň dojemná a evokativní, nabízející prostor pro reflexi a introspekci.

Haha.
 27.02.2024 21:14
Moc pěkná.
 27.02.2024 20:39
Moc krásná!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.