Touhle cestou jsem pak nesčetněkrát kráčel sám nebo s ovcemi a vždycky jsem pro skřítky měl nějaký pamlsek, abych jim poděkoval za ochranu, stejně jak to dělával děda. Většinou si pamlsek vzali.

Na svých cestách jsem potkal mnoho lidí a slyšel mnohé příběhy.Dozrál čas abych se o některé s Vámi všemi podělil.Jsou psány perem života a bez příkras,tak jak se stali....

Jak poznáme, že už jen přežíváme?

Ničíme svět a děláme další podobný kraviny.

„A máš zájem je ještě někdy vidět?“. „Ale jo, ta 19 dorazí zítra. Chce mi ho přeblafnout. Sice to není ono, znáš to, mladý dříví.....

Konečně mi to docvaklo. Zem duněla. Traviny se otřásaly. Ze smrků opadávalo staré jehličí a z přízemních květů se sypal pyl. Za mými zády se setmělo. Otočil jsem hlavu...

....Jak mohou být skutečně mrtvi,když dosud kráčí v srdci mém....Z bájí národa velkých plání Za posledních několik týdnů jsem zde četl spoustu krásných dílek,ale i taková které mě chytli za srdce a boleli mě možná více nežli autora.Vkládám Vám všem zde k přečtení a možná i zamyšlení opět povídečku z krabičky příběhů Psáno perem života.Dnes tu kratší a zítra delšejší,opět to bude jing-jang.Vy sami si vyberte který příběh bude bližší Vašim srdcím...

.. nejsem si jista, jestli by to nemělo být zařazeno v oddílu "tragická" :))

Všem ženám přeji, aby každá měla svého Viktora.

Zapadl mi jazyk. Naštěstí byla má žena nablízku...

Žiju vlastně docela vtipný život, když se tak na to podívám.

Když jsme s dědečkem procházeli kolem mraveniště a zeleného borůvčí, bezděčně jsem si sáhl na zadek a zamračil se na vysmátého Berouše, který nás zrovna cupitavě předběhl. Když nás míjel, mírně se po nás ohlédl a mně připadalo, že si také vzpomněl...

Je to vlastně jayjayův nápad. Já ho jenom zapsal. Vůbec s tím nejsem spokojený, protože je tam hodně chyb, ale zase mi přijde líto to vyhodit. Nakonec přidám i podobnou anotaci, jako minule: "Vím, že to nevíš. Jenom bych chtěl, abys to věděl."

Napsáno na motivy kamarádova zážitku