Profil na seznamce. Zveřejněno 15. června Text a fotografie jsou smyšlené. Jakákoliv podobnost s realitou je čistě náhodná.

Nikdy se v těch pocitech nevyznám. Neuspořádám. A nemám ráda chaos. City jsou zvláštní. Dělají si s námi, co chtějí. Je jedno, jak moc je člověk inteligentní. Je jedno, co všechno v životě dokázal. Je jedno, jestli uklízíš podlahu, nebo sedíš na nejlepší židli v kanclu a cinkaj ti peníze na účtě. Láska paralyzuje stejně. Ochromí tě pocity. Hezký a pak přijdou ty špatný. Je to jak extáze. Je to závislost. Je to vůně, kdy druhýho obejmeš. Je jedno co víš. Některý lidi neumíme nechat jít. Kdo ví, proč. Tohle co cítím, není strach, z toho, že ji ztatím. Neni to strach, ze bych snad mela ztratit sebe. Je to strach, že ztrácím něco, co jsem nikdy nedržela, ale každá moje buňka v těle věděla, že to hřeje.

O.F.

ne ANO no ne

aneb opilecký traktát

megapitchovina

Ze srpna a září cca. Kdyby mi náhodou zase někdy spadl mobil do mísy, tak si to ukládám sem, pro sichr.

...aneb jak zabít poezii...

...další nálož z grafomanského hnojiště...

Text obsahuje klíčovou část eseje, která byla publikována ve sborníku haiku Šálek dál hřeje dlaně a pomocí které jsem se snažil široké veřejnosti vysvětlit, jak psát haiku a jak tomuto původem japonskému útvaru rozumět. Snad i zde text poslouží svému účelu a inspiruje k další tvorbě.