V dešti

V dešťovém večeru
oči své přivírám
komnatu zavřenou
zlehýnka otvírám.
V dešti v své ženskosti
tančíš v své zralosti.
Tancuješ z věncem
bylinek květů
jako bohyně pradávných
keltů.
Na krku kameny
od matky země.
Některé září jiné
jsou temné.
Vše k sobě patří.
ohniště praská.
Smím vička rozevřít
nabídnout horkost.
Aby jsi v županu
prožila svornost.
Kdo vice snil ?
Kdo vice prožil?
Na chvíli , snad dávnověk
ožil