Údery kladiva rozčesávaly ticho,
na kovadlině kovová růže
začala rozevírat listy.
Okvětní lístky z výhně zčervenalé
dostávaly svoji plátkovost
pro formu květu.
Voněla snad výhní,
potem kováře.
Její vůně nelákala včely
v kovové bráně k niž
přináležela,vábila svoji krásou
Přivonět snak k prošlým časům.
Kovadlina dávno mlčí.
z žulového monolitu hledí
do věčnosti oči kováře
co dávno zesnul .
Růže kvete dál v oběti ocelových prutů.
v něž jak by do vázy ji dal.
na kovadlině kovová růže
začala rozevírat listy.
Okvětní lístky z výhně zčervenalé
dostávaly svoji plátkovost
pro formu květu.
Voněla snad výhní,
potem kováře.
Její vůně nelákala včely
v kovové bráně k niž
přináležela,vábila svoji krásou
Přivonět snak k prošlým časům.
Kovadlina dávno mlčí.
z žulového monolitu hledí
do věčnosti oči kováře
co dávno zesnul .
Růže kvete dál v oběti ocelových prutů.
v něž jak by do vázy ji dal.
03.11.2022 16:34
Proscriptus: Děkuji.napsal jsem jen prvni odstavec,kamaradce
se to libylo jen prý by chtěla dopsat.
Tak vznikl i konec.
se to libylo jen prý by chtěla dopsat.
Tak vznikl i konec.
03.11.2022 16:11
Každý dobrý řemeslník, ať už děla se slovy nebo kovem, sní, že ho jeho dílo přežije a dobře poslouží. Tohle dílko posloužilo dobře :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.