Ke špičkám bot mlčky,
vrším rostoucí hromádku.
Modro očí Tvých synů,
lechtivé doteky,
Odpovědi na otázky,
na které ses neptal.
Křičím Ti do duše,
že si bohatý,
máš totiž všechno,
i když bez čárového kódu.
A slunce hřeje a svítí,
ale Tobě je moc horko.
Vkládám Ti do rukou
pírko potulneho pěvce,
vítr ho snad ocení,
Protože Tobě
se teď nechce.
vrším rostoucí hromádku.
Modro očí Tvých synů,
lechtivé doteky,
Odpovědi na otázky,
na které ses neptal.
Křičím Ti do duše,
že si bohatý,
máš totiž všechno,
i když bez čárového kódu.
A slunce hřeje a svítí,
ale Tobě je moc horko.
Vkládám Ti do rukou
pírko potulneho pěvce,
vítr ho snad ocení,
Protože Tobě
se teď nechce.
15.09.2022 23:11
Též se mi nechtělo - věnovat se jí, upřednostnit krájet vedle ní cibulu místo paření na kompu
:-):-):-):-):-)
Ty jseš týpek, haha.
:-):-):-):-):-)
Ty jseš týpek, haha.
15.09.2022 22:38
Cecidit angelus: Též se mi nechtělo - věnovat se jí, upřednostnit krájet vedle ní cibulu místo paření na kompu, chodit venku a vážit si toho, že můžu, pomilovat ji na padlém kmeni místo remcání na zdlouhavou procházku. Dala mi tolik šancí, ale teď hledá štěstí jinde.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.