Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

Jedna z mých osobnějších...

stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*

to zas jednou... mě něco možná napadlo... :)

Něco úplně jiného, než normálně píšu, docela stará věc... Ale při čtení jsem se aspoň pobavila.:o)

možná spíše miniatura... ale od ní se liší tím, že neobjevuje žádnou převratnou myšlenku... pouze pocit...

Nic moc, spíš jenom proud myšlenek, které se mi podařilo jakž takž zveršovat:-)

při hodině literatury jsem se věnovala literatuře....ovšem trochu jinak než bych měla:)

Věnováno...

Někdy o sobě lidem vyprávím zvláštními způsoby...tak anonymně...ale přesto zůstávám svá...i když ten druhý musí vyvinou trošku větší úsilí...aby se ve mně naučil číst...aby pochopil...;)

Neuměle zformovaná vzpomínka...

... asi nejlepší z mé "poválečné poezie" ...