věnováno
 04.01.2022
10
982 (17)
Pořád usínám
když se chci probudit
je mi zima
ruce sepnutý pod prsy
/tak v tobě spím/

nevíš o mně nic

kolik má skála korzetů
jeskyní říček
přísně roztříděných vrstevnic
proč štítem trhá písně větru

kolik má láska milimetrů úhelných vteřin
chce se mi křičet všechnu tu hudbu zevnitř těla
nic o mně nevíš
nevíš co dělám


řekni mi

usínám psí mordu u rtů
sny rozkousaný do peřin
/stupidní, že/

mluv se mnou:
namíchej barvu hovoru
namíchej sám
tak máchni štětcem
máchni tence
víc bolíš

usínám dny kdy
žentourem vracím naše oči nad osamělou propast
vsákly hloubku
tmu plnou světlušek
louku sen

lou lou lou loudám se

pusť

a seno
 03.04.2022 18:24
holka.přes.ulici: usmívám se tu, děkuji
 03.04.2022 18:23
Psavec: Děkuji.
 03.04.2022 18:23
Koala: někdy nevím, děkuji
 03.04.2022 18:22
Homér:
Byl to dopis a konec je vlastně začátek, napsala první pocit, pusť...já děkuju.
 03.04.2022 18:22
dvakredencedekadence: děkuji
 19.01.2022 18:00
Nádherná!! Tolik mi chyběly tvé věci..
 05.01.2022 13:20
Podařená báseň.
 05.01.2022 10:32
Mě se to líbí velice. Krásné vyjádření pocitů.
 04.01.2022 20:58
Konci teda vúbec nerozumím.

pusť

a seno

Ale báseň obrazná. Líbí se mi to s tou skálou i to s tou láskou.
Je to dílo na víc přečtení, působí drásavě...
 04.01.2022 11:46
překrásná záležitost

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.