... a pořád mi to nějak nejde

Motto: Netřeba dlouhých slov, když srdce jímá žal, vzpomínek vrší rov všemu, cos miloval... Padl na mne nějaký smutek a pročítaje svá stará dílka, padl jsem na tohle. Sice je situováno na konec léta, ale ty pocity beznaděje jsou úplně stejné...

Pro studené večery.

To bylo moje mírně feministické období...:o))

Už nestojím o hry s ukrytými esy v rukávu...už nestojím o promlčené lásky...chci jen opravdovost...jsem lehce paranoidní a duševně chorá...:-D tak promiňte...*

Hra s city

...všechno je proti mně...i moje vlastní pocity, moje sny a iluze, protože pořád je tam trocha naděje a vzpomínek na to, že jsem byla milovaná a zamilovaná...člověk by se mlátil do zdi...! (berte to spíš jako emocionální výkřik, protože uvnitř, uvnitř křičím...)

Ze sbírky: "Uvadlá květena"

...jen jednou...slyšela ho po noci milování...a nikdy víc...budu ráda za komentáře;)

Fairytale gone bad. Pro Kubíka...kamaráda?

...

Nezájem... Muselo to ven, muselo... Po pár komentářích sem se rozhodla zveřejnit původní verzi, co mam na papíře...

Na branku duše buší splín, jemuž se člověk nezbrání, bláhové srdce marně sní o novém Lásky shledání...;o(

tak si říkám, jak těžké je někomu říct ne, někoho odmítat a jak nenávidím lidi, co dávají naději, která tam není. Proč to ale dělám i já?

pocitová báseň z uplynulých dnů...a malinkatý příběh...který nevejde nikdy do dějin...;-D

jednou si dva lidé řeknou konec, ale stejně jeden z nich je většinou vítěz...