Nepochopitelný postup děje, téměř Lynchova signatura,
a moje verše jako deník Laury Palmerové,
od kvílení v hlavě, jako jekot od Nazgula,
až po okamžik, kdy požehnali Bohové.
Rádoby James Dean, v koutku Nobel Petit, uvnitř jejího bytu,
že jsem Tóru Wanatabe, jsem za alkohol schoval,
Viděl jsem Naoko oděnou jen do měsíčního svitu,
Guillaume Néry - já nepil jsem, já objevoval.
A potom zase dny jak v dopisech z Iwodžimy,
nakonec získali jsme s Cherriérem oba svatý grál,
já když v přítomnost se přetavilo slovo kdyby,
on svobodu, to o co jsme každý stál.
Aplauduji jak Domingovi v La Scale,
a v řádky těsnám jinotaj,
být pro Athény sovou,
jak pro Vlámy Damien z Molokai.
a moje verše jako deník Laury Palmerové,
od kvílení v hlavě, jako jekot od Nazgula,
až po okamžik, kdy požehnali Bohové.
Rádoby James Dean, v koutku Nobel Petit, uvnitř jejího bytu,
že jsem Tóru Wanatabe, jsem za alkohol schoval,
Viděl jsem Naoko oděnou jen do měsíčního svitu,
Guillaume Néry - já nepil jsem, já objevoval.
A potom zase dny jak v dopisech z Iwodžimy,
nakonec získali jsme s Cherriérem oba svatý grál,
já když v přítomnost se přetavilo slovo kdyby,
on svobodu, to o co jsme každý stál.
Aplauduji jak Domingovi v La Scale,
a v řádky těsnám jinotaj,
být pro Athény sovou,
jak pro Vlámy Damien z Molokai.