páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D

Někdy přijdou chíle...

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

pro celou tu dobu...

/Praha - 20.5./ Stačí se dívat a cítit...byla to krásná exkurze...bláznit v dešti...hromadně se převlékat v autobuse...být v Národním divadle na představení Sluhy dvou pánů...a to rozespalé ráno, které se s námi táhlo až do konce středečního vyučování

čtyři "průhledovky" do pocitů po 19. narozeninách....ještě mě tam nahoře nechtějí...:) jsou to takové zachycené okamžiky...byla bych moc ráda za komentáře - ...na hodnocení nezáleží...

občas přichází... ale jak ho řešit??

v rytmu včerejšího podvečera....chvilka vnitřní volnosti...

obnažené já..../vráceno/...;)

jen kdyby z toho někdy nešel takový strach:)

to víte... jednomu je dva dny osmnáct.. a neví co by :)

život je tragikomedie...*

Jen vyjádření pocitu....

potrebovala jsem se vypsat ...

.... bez snění?

...

jak dlouho nás, vás, je to ještě bude bavit? ("tři tequily prosím! merci")

Hm, kdo ví co si pod tím představíte... Doufám jen, že vůbec něco...