V doteku chtít číst.

V doteku chtít číst
tu větu bez frází
tu větu bez gest
co z ní mrazí
co chce nalést
jen tak snít.

To krásný co v každém žije
přežívá,i hnije..

Možná je vinná poezie
Možná to leká nás i svět
co nebo kdo vidí v mlze
unavenou v části vět.

Víc se ale nenapije
ta noc tolik zla je...

V bloudění tušení chvíle
zázrak světla v citu
je asi nové rozřešení
tak říct tu větu
hrát si na umění
hledat všednost nové cíle.

Kdo jen znáje
Přežívá a taje.