...

Bolest se rodí hluboko v srdci a zrdcadlí se v očích...přilétněte havrani...ať tu mou nikdo neuvidí... /spontální básnička...emoce si dělají co chtějí...ale naštěstí budou mít jen jepičí život/...*

Jsem přece anděl.. aauu! A tys šlápl mi na křídla..

Po poznání pár lidí z jiné stránky a po té, co jsem si uvědomil, že si nedokážu vzpomenout na jediný okamžik, kdy jsem byl šťastný E

aneb snažím se nebrečet.... Pro všechny, kterým není zrovna dvakrát fajn... i pro ty ostatní... aby si vážili svého štěstí

... básnička už pro Nikoho. Originál shořel v záchodové míse.

Vzdychání naivní slečinky, nebojte, vím to:) přesto se mi tak nějak zvrhle líbí

vrácena...

Nevim, kde jinde to lidem ukazat... :P

každý nějak začíná....

Zavřený oči a marná snaha odříznout olovený víčka... A dlouhý čekání na chvíli, kdy dohoří vám svíčka... Pan Mandrake mi zas dělá společnost...