Sekretářka Manon

Na podlahu spadl šanon,
vyklouzl prý mladé Manon,
nevíme, zda to tak chtěla,
rána byla jako z děla.

Když pak ze země ho sbírá,
ředitel jen tiše zírá,
krátká sukně, tanga malá,
velkou krásu ukázala.

Tohle ale dobré není,
dnes se trestá harašení,
možná na to Manon čeká,
ředitel se v duchu leká.

Jistě chce prémie větší,
některé to takhle řeší,
proto mizí z kanceláře,
rozpaky mu rudnou tváře.

Štěstí vám ho opustilo,
uklizečku nastrčilo,
jak tu ránu uslyšela,
nemravnost si domyslela.

Chodí teď jak hlásná trouba,
ředitel je děvčat zhouba,
prý mu Manon řekla fracku,
pak mu dala velkou facku.