|
Pro všechny zasvěcené ženy. Skládám se z hodně malých kousků zpátky.
|
další už bys nemusela přežít
prostě odejdi
odejdi
neotáčej se
Lotova žena ti klepe na rameno
a já zůstala
viset nehtama za vlastní kůži
bez galaxií kvetoucích na žebrech
bez lístků růže ve tvaru ruky
na tvářích
hned u zdroje
tý nejkřehčí vody ve vesmíru
jsem bezvýznamná
hvězdopád kreslil stružky potoků
na mým polštáři
a já si
vlastní disociací
ledovala poupata
všech těch popraskanejch nikdy
který trvaly jen pár dní
jeden z nich bude poslední
další už bys nemusela přežít
prostě odejdi
odejdi
neotáčej se
Tiresias ti šeptá na cestu
odlamuju kusy omítky
z vlastní existence
pro kompromis
lásku na pár zrnek písku
v poušti dekadence
ztratila jsem boty
a pak i směr
co si schovám bez svejch vrásek
pod postel
až mi z očí poteče jen vosk
další už bys nemusela přežít
prostě odejdi
odejdi
neotáčej se
Uroboros ti svazuje kolena
z mýho
dechu
jen
ozvěna
v plicích mi popraskaj
stonky lilií
až budu lapat po dechu
o pár tepů metronomu víc
ve snech mám šperky z ametystu
na místech
kam popadal meteorickej déšť
ze tvejch dlaní
ale hlína
na mým hrobě
už bude bez metafor
bez vyznání
další už bys nemusela přežít
prostě odejdi
odejdi
neotáčej se
NEOTÁČEJ SE
prostě odejdi
odejdi
neotáčej se
Lotova žena ti klepe na rameno
a já zůstala
viset nehtama za vlastní kůži
bez galaxií kvetoucích na žebrech
bez lístků růže ve tvaru ruky
na tvářích
hned u zdroje
tý nejkřehčí vody ve vesmíru
jsem bezvýznamná
hvězdopád kreslil stružky potoků
na mým polštáři
a já si
vlastní disociací
ledovala poupata
všech těch popraskanejch nikdy
který trvaly jen pár dní
jeden z nich bude poslední
další už bys nemusela přežít
prostě odejdi
odejdi
neotáčej se
Tiresias ti šeptá na cestu
odlamuju kusy omítky
z vlastní existence
pro kompromis
lásku na pár zrnek písku
v poušti dekadence
ztratila jsem boty
a pak i směr
co si schovám bez svejch vrásek
pod postel
až mi z očí poteče jen vosk
další už bys nemusela přežít
prostě odejdi
odejdi
neotáčej se
Uroboros ti svazuje kolena
z mýho
dechu
jen
ozvěna
v plicích mi popraskaj
stonky lilií
až budu lapat po dechu
o pár tepů metronomu víc
ve snech mám šperky z ametystu
na místech
kam popadal meteorickej déšť
ze tvejch dlaní
ale hlína
na mým hrobě
už bude bez metafor
bez vyznání
další už bys nemusela přežít
prostě odejdi
odejdi
neotáčej se
NEOTÁČEJ SE
01.10.2025 10:09
Tohle je skvělý, silný, plný zajímavých obratů a metafor, které uchopují neuchopitelnou bolest do křehké krásy. I když je téma hodně těžké, moc se mi líbila, formou i myšlenkami.
17.06.2024 23:19
odlamuju kusy omítky
z vlastní existence
pro kompromis
lásku na pár zrnek písku
v poušti dekadence
ztratila jsem boty
a pak i směr
co si schovám bez svejch vrásek
pod postel
až mi z očí poteče jen vosk
Tohle je nejlepší, jen jsem asi nepochopila ten vosk.
z vlastní existence
pro kompromis
lásku na pár zrnek písku
v poušti dekadence
ztratila jsem boty
a pak i směr
co si schovám bez svejch vrásek
pod postel
až mi z očí poteče jen vosk
Tohle je nejlepší, jen jsem asi nepochopila ten vosk.
23.12.2019 00:51
I když mi forma úplně neladila, obsah má sílu. Odcházení může hodně bolet, ale časem je to lepší a lepší.
19.12.2019 13:33
V našej krajine platí:TRIKRÁT A DOSŤ.
Nevracaj sa zbytočne k boľavej minulosti.
Neváhaj a z popola smutných spomienok,
nakresli si krásnu budúcnosť.
Sily máš aj za troch. Tak hlavu hore
a pravou nohou vpred.
O chvíľu sa končí rok, a to
je celkom dobrý začiatok. :-)
Nevracaj sa zbytočne k boľavej minulosti.
Neváhaj a z popola smutných spomienok,
nakresli si krásnu budúcnosť.
Sily máš aj za troch. Tak hlavu hore
a pravou nohou vpred.
O chvíľu sa končí rok, a to
je celkom dobrý začiatok. :-)
19.12.2019 11:14
Nejraději mám básně, u kterých při čtení nezaškobrtnu, které mě nepřestanou bavit zhruba někde v půlce (a na celkové délce básně vůbec nezáleží) a které se mi snaží něco říct.. tahle splnila všechny body. A i když jsou pro mě některé obraty těžko uchopitelné, stejně mě nějak vzaly. Díky.
18.12.2019 02:40
Ve snech mám šperky z ametystu
na místech
kam dopadal meteorickej déšť
ze tvejch dlaní
a ne, není to jen sen
je to milování ..... pokaždý
na místech
kam dopadal meteorickej déšť
ze tvejch dlaní
a ne, není to jen sen
je to milování ..... pokaždý
17.12.2019 22:46
Člověk jen tuší a i toho tušení se bojí dotknout,přesto se dotknout chce a doufá že smysluplně ,protože žasne nad silou bytosti jenž drcena rozkvétá.Jak moc málo mám síly vedle těch co prošly mnoha boji a možná na kolenou,stejně jsou nespornými vítězi.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.