(autorka: moonell)
Do modra
další už bys nemusela přežít
prostě odejdi
odejdi
neotáčej se
Lotova žena ti klepe na rameno
a já zůstala
viset nehtama za vlastní kůži
bez galaxií kvetoucích na žebrech
bez lístků růže ve tvaru ruky
na tvářích
hned u zdroje
tý nejkřehčí vody ve vesmíru
jsem bezvýznamná
hvězdopád kreslil stružky potoků
na mým polštáři
a já si
vlastní disociací
ledovala poupata
všech těch popraskanejch nikdy
který trvaly jen pár dní
jeden z nich bude poslední
další už bys nemusela přežít
prostě odejdi
odejdi
neotáčej se
Tiresias ti šeptá na cestu
odlamuju kusy omítky
z vlastní existence
pro kompromis
lásku na pár zrnek písku
v poušti dekadence
ztratila jsem boty
a pak i směr
co si schovám bez svejch vrásek
pod postel
až mi z očí poteče jen vosk
další už bys nemusela přežít
prostě odejdi
odejdi
neotáčej se
Uroboros ti svazuje kolena
z mýho
dechu
jen
ozvěna
v plicích mi popraskaj
stonky lilií
až budu lapat po dechu
o pár tepů metronomu víc
ve snech mám šperky z ametystu
na místech
kam popadal meteorickej déšť
ze tvejch dlaní
ale hlína
na mým hrobě
už bude bez metafor
bez vyznání
další už bys nemusela přežít
prostě odejdi
odejdi
neotáčej se
NEOTÁČEJ SE