nechám na každém

Podzimní sklizeň lidské (ne)komunikace... :-(

Filosofická deprese

O jednom nádherném setkání E

Nevím, kam to strčit, tak to dávám sem ;-)

Četl jsem na literu báseň s poetickým názvem Nedělní ráno a hned se mi vybavil refrén známé písně téhož jména z brku Vladimíra Poštulky, kterou tak skvěle zpíval Pavel Bobek. Pozměnil jsem první verš a zbytek textu už je jen můj, ovšem zpívám si to na stejnou melodii! Omylem jsem tu píseň přisoudil Mirku Hoffmannovi a Zelenáčům, i když možná ji taky někde zpíval. Teď jsem to zjistil a opravuji aspoň zde. I když i Mirka Hoffmanna rád poslouchám...

taky jste se snažili někdy někoho utěšit?

Sama v davu lidí. Sama se sebou, protože tu zase nejsi...někdy jako bych ani nežila...no...opravdu jenom jako

Utíkáme do světa iluzí, abychom nemuseli lhát o sobě samých

24.6.2008 ... zase trochu jinak ...

... v každým případě je dobrý aspoň se o něco pokusit, .... vždyť i Lumíci demonstrují svým pochodem smrti odhodlání k životu ... - a vo tom to je ...

obnažené já..../vráceno/...;)

tentokrát ne

pravda...

//////////////////

Nedalo mi to. Nešlo mi o báseň, ale o myšlenku.

pěkně to skřípe. a o to de..ja dokonalá nejsem.