06.03.2019
8
1177 (18)
pokrytecky se snažím psát
složitou poezii
řádně citovat vše zmiňované
dle parametrů ISO 690
přemýšlet
nad složitými otázkami

nad válkou, migrací
nad ekologickým zemědělstvím
a etickým chovem
nad útoky jednorázových plastů
nad životem

ale
jak dlouho jsem se nedívala
na svět dětskýma očima?
jak dlouho jsem je nezavírala
aby mi do nich nenatekl šampon?
jak dlouho jsem se nesnažila ze žilek v listí
vyrobit pavouka (nikdy to nešlo, žilky jsou na to příliš křehké)
a smotat dvě ponožky do klubíčka
tak hbitě a rychle
jako to dělá maminka

občas vylezu na strom
jen abych si vzpomněla
o kolik je teď menší
ale že by to pořád hodně bolelo
spadnout

nebo mu zlomit větev
 22.01.2021 16:46
Neu: pomsta hodna tohoto systému. :D každopádně... je tam žebřík?
 21.01.2021 16:40
 Neu
Místo stromů, na který jsme za mlada lezli teď stojí dvoupatrové domy vietnamských mafiánů. Přemýšlel jsem jestli by nestálo za to vylézt jim na střechu, ale pak jsem se rozhodl, že se jim pomstím a koupil si tričko v Tescu místo v tržnici.
 28.03.2019 21:32
Jéé, s žilkama v listích je to těžké. Člověk má pak za nehty zeleno a těžko to jde umýt, vím o čem mluvím :) Moc hezká báseň.
 08.03.2019 23:03
první polovina se mi líbí více, ale celá mě nějak zvláštně fascinuje
 08.03.2019 22:28
Maminka taky motá, všechno se vším, už na ně nevidí. Ale je to její oblíbená činnost. Ten konec básničky...taky lezu, borovice mívaj větve jako žebřík. :)
 07.03.2019 19:42
Občas si na ten hloh za panelákem vzpomenu, už jsem o něm i psal. Ale kde, to fakt nevím. Byl to pro nás král. Pod místy, kde se křížily větve měly hnízda škvoři a stejnak jsme na něj lezli, naštěstí na nás nikdo neřval. Nejlepší vzpomínkovka je Borovice od Holana, ale to už se zase jen opakuji. Tvá báseň je taky milá, pa.
 07.03.2019 16:03
Severak: :)
 07.03.2019 09:32
Ani nevíš, jak moc ti rozumím.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.