věnováno

A opět je zpátky váš polooblíbený autor s dávkou svých prý extravagantních nevyžádaných projevů, tučně protkanou autoiluzionistickou pseudosugescí jasně evokující naprostý nedostatek asociací, spiklenecké šeptání o ničem, nimrání se v zárodku prokládané výkřiky o brzkém konci vesmírů. Ponurý lokální sarkazmus prošitý netrpělivou notou místy až teatrálně nesmyslné upřímnosti.

Patetická mravokárnost. Asi jsem starej. A asi mám rýmu. Tak.

nebohéma. díky lakomci za inspiraci.

a cesty městy

Je zvláštní, jak i po odstřihnutí vazeb se snaží loutkář loutkou stále hýbat. To už se ovšem téhle básně netýká. (Je to svým způsobem takový experiment i v rámci grafické úpravy, kterou jsem nikdy předtím příliš nerozvíjel.)

Ze šuplíku z jedné akce

Bez žen by to nešlo.

rudovlasá čajmenka z Olomouce. V jednom malém okamžiku

Když nejsou peníze, tak Máchovo jezero musí stačit.