12.06.2018
8
1932 (21)
Bílá žlutá zelená
šohajkova halena

Bílá žlutá zelená
třesou se mi kolena
když k oltáři mě vedou

Bílá je barva před oltářem
jak za ním zůstat sama sebou?

Žlutou zářím tebou lhářem
a nohy pod duchnou zebou

Zelená jsou naše luka
obdělává je tvoje ruka

Na návsi bodají pohledy
a včera zase potkala jsem
tobě podobného střapatého kluka

Jen na našem statku černá
bez dětského pláče muka.
 17.07.2018 20:47
pro mě je veselá, až na ten konec, prostě takové snění v realitě, asi tak nějak bych tuto báseň popsala.
 12.07.2018 22:50
připomněla mi Erbena ;o)
 17.06.2018 20:57
Hanulka: já tobě díky :-)
 17.06.2018 20:57
Amelie M.: no taková blbost, díky
 17.06.2018 20:56
človiček: z tvých komentářů vnímám že jsi stvořen pro pohlazení :-)
 13.06.2018 20:38
Na poprvé jsem to nepobral,ale jen díky delšímu vedení.(-: pak se my vyjasnilo.Je v tom moc soužení,Každou skutečnost jsem si představil po ramenou Jí pohladil.
 13.06.2018 08:18
 Hanulka
Napsala jsi to hezky, díky !
 12.06.2018 09:47
vážně pěkný.. líbí se mi ty myšlenky, které jsi do vložila.. některé milé, jiné těžší, jako život sám.. ta "přiznaná realita" se mi líbí.. bezva :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.