Chtěla bych vstoupit do tebe.
Splynout a oddělit.
Zapomenout.
Chtěla bych, aby jsi vstoupil do mne.
Ochutnal.
Zapomenul.
Chtěla bych ti být vším.
Bez prázdných míst
a bez výhrad.
Celý tvůj vesmír tím mým zaplnit.
Chtěla bych protkávat.
Nasáknout tebou.
Prolínat se a ukrývat.
Aby jsi mne měl a nevlastnil.
Objevil i nenašel.
Aby jsi toužil,
žíznil,
volal.
A nikdy nepřestal.
Ctěla bych si s tebou hrát
na útěk
a na návrat.
Chtěla bych,
abys byl
a já abych byla tvá.
Splynout a oddělit.
Zapomenout.
Chtěla bych, aby jsi vstoupil do mne.
Ochutnal.
Zapomenul.
Chtěla bych ti být vším.
Bez prázdných míst
a bez výhrad.
Celý tvůj vesmír tím mým zaplnit.
Chtěla bych protkávat.
Nasáknout tebou.
Prolínat se a ukrývat.
Aby jsi mne měl a nevlastnil.
Objevil i nenašel.
Aby jsi toužil,
žíznil,
volal.
A nikdy nepřestal.
Ctěla bych si s tebou hrát
na útěk
a na návrat.
Chtěla bych,
abys byl
a já abych byla tvá.
11.12.2017 07:25
nic moc: Ty jo, Nic moc - ty mi teda nepřidáš - heh, asi máš sama málo... To nic, kdesi jsem čet, že málo bejvá víc, nebo tak nějak :)) Měj prima tejden :)
09.12.2017 16:08
Mlčeti Zlato: Děkuji za komentář. :) ... Možná to je paradox lásky - zůstat plně sám sebou a zároveň se plně odevzdat druhému. ... Možná existuje něco jako doplnění a ne zaplnění. :)
08.12.2017 23:00
Přesně, co mě děsí. Zaplněný můj vesmír kompletně a definitivně. Chtěl bych si zachovat svou vlastní hlavu a duši. Jinak ovšem dobrá niterná zpověď.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.