Ač podzimní splín duši jal, srdce si sní, miluje dál...

nás spojuje...

Verše pro kamarádku k dnešnímu Lásky svátku.

Ach ty moje romantické úlety...

S úsměvem a nad věcí, i když od srdce...

Jen pár bláznivých veršů, co mne napadly...

Tahle báseň vznikla před lety na kurzu angličtiny, když učitel jako každý rok, vyprávěl o anglických vánocích, stejnými slovy jako loni, a diktoval stejný recept na vánoční pudink - chudý i bohatší...

Srdce na toulkách jsem ztratil, a i když hned jsem se vrátil, hledal tu a hledal tam, jenom pocit prázdna mám...

Nějak na mne působí podzimní nálady...

Zase jsem si jen tak hrál na textaře. Má to takovou houpavou melodii...

Původně komentář k jedné básni i zde píšící autorky, teď povýšen na dílko...Zdálo se mi být mi velkým luxusem nechat deset slok ležet ladem někde vskrytu.;o)))

Na chvilku podléhám zas snění o tom, co bylo a už není...

Lze to i zpívat...

Myslím, že to je férová nabídka...8-o)))

Tak je tady dámy, páni, další hravé veršování, bylo rovněž na zadání, jinak teď nepíšu ani...

Kamarádka z literu, co píše i tady, se mi jednou při výměně vzkazů vyprovokované jejím krásným komentem, pochlubila, že právě napsala novou báseň. Já k ní obratem složil jinou, takovou tu mužskou verzi, a ješitně se s ní pochlubil / to je ta první část/ a pak, když jsem si četl tu její i s anotací, přidal jsem ještě jednu variantu, je pod *****. To vše jen díky té jedné, krásné a inspirující, kde hrdinka měla také jen jednu rukavici! To se mi tak líbilo, že i já to použil.../ A to jsem chvíli před tím byl úplně dutý a neschopný dát dohromady ani dva verše!/;o) A já jí teď tedy moc děkuji...

Veršotepárna > duodecima na slova vybraná z Malého prince: studna vůně klobouk růže noc./ABBA ACCD DEED - osmislabičné rýmy./

Slyš! Jaro na okénko ťuká, zima si chystá pelíšek, někdo prožívá touhy muka, jiný smí hladit kožíšek...