Nevím proč mi ta květina vždycky přišla tak smuteční. Asi proto, jak ze změní v bílé chmýří co rozfouká vítr...

reflexivní, introspektivní. (kde jsou mí ante a marie?)

Triolet do soutěže Veršotepárna, povinná slova: loket, harfa, mlýn, dílo, hlas.

Kdysi jsem někde četla o oblíbené zábavě "vrchnosti". Říkali tomu "liščí tanec". Spočívala v tom, že chytili lišku, zavázali ji do pytle a pak ten pytel roztočili a vyhazovali do výšky... Lišce v těle těžko zůstala jediná kostička celá...

Odhliadnuc od toho, že sa mi nepodarilo vymyslieť priliehavejší názov básne a skutočnosti, že mám chuť kričať, ako ľudom drbe (citlivejšie povahy hádam ten výraz prepáčia), občas premýšľam nad tým, aké by to bolo, keby som ho NAOZAJ prepichla... ;))

Rondeau.

Volným veršem.

Pseudočtyřverší. Nepatří k sobě, mají jen stejný rytmus. První řádky nejsou názvy, to se mi jen roztrhl úvodní verš.

otázka „a k čemu mi to je?“ se poslední dobou stala otázkou zásadní

tato básen má mít parodující podtext..