Vím, že bych se neměla ani pokoušet shazovat před vámi svojí vlastní tvorbu, taky nechci aby to tak vypadalo, jenom chci říct, že se vám tahle báseň bude možná zdát trochu jako klišé, ale pro mě je to něco víc a v tuhle chvíli mně ani moc nezáleží na vašem názoru. V každém případě za ně stejně děkuji.

Ten, kdo mne už zná, tak chápe.

Psáno pro ni.

...

Pro tu, která pro mne již není. Zklamáním tuto etapu mého života nenazývám, takže i když už není důvod, považuji to za vyznání.

Myslím na Tebe rád? Asi ano. Taky kdo by dobrovolně dělal to, co ho rozebírá po kouscích, co ho bolí a přitom tím nebyl ani sobě prospěšný..?

A tohle zas vzniklo, když jsem četl báseň s poetickým a výstižným jménem "Krásná"od jiné skvělé autorky z literu, skrývající se pod nickem "lampička!" Jak málo stačí k inspiraci!...

Lidské touhy jsou různé, ale vždycky krásné!

První láska je výjimečná ...

První vyznání ....

Člověk tak rád někdy se zasní, do veršů skryje pak touhy své, představou tou mysl se zjasní, osudu vstříc lehce pak jde....

Beethovenovy Variace na Diabelliho téma. To je má inspirace. Jeho dopis záhadné milence. A ještě něco, ale to je tajemství :-)

Zase drobná slůvek hříčka od srdce, co cit svůj hýčká, poskládaná v písmenkách když duch bloudil jako v snách...

Až se to dozvíš, spadne mi kámen ze srdce.

Budeš mojí nevolnicí v lásce, a já Tvůj princ z pohádky,

Aj, tak zase máme druhou ranní a já si hraju na navštívenou múzou:) Pravdou je, že mi tady tak maximálně straší můra a navíc k tomu ve věži:) Ale copak si můžu pomoct? PS:díky , pane Bachu - za útěchu

ach-jo-pocitovka