"Já, voják ozbrojených sil, vědom si svých občanských a vlasteneckých povinností, slavnostně prohlašuji, že budu věrný České republice. Budu vojákem statečným a ukázněným a budu plnit ustanovení vojenských předpisů. Svědomitě se budu učit ovládat vojenskou techniku a zbraně a připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení. Pro obranu vlasti jsem připraven nasadit i svůj život. Tak přísahám!"

Je zvláštní, jak i po odstřihnutí vazeb se snaží loutkář loutkou stále hýbat. To už se ovšem téhle básně netýká. (Je to svým způsobem takový experiment i v rámci grafické úpravy, kterou jsem nikdy předtím příliš nerozvíjel.)

co střeží havrani jednoocí

Hledej se v tom, rád tě topím v jezeře čekání. Vím, jak to mučí, mé celkové jednání.

Když se babky rozjedou.

:D To jsem vypotil ve škole, když si holky stěžovaly, že jsem jim nikdy nic pořádně nenapsal :D

můžete si domyslet cokoli... takový.. téměř zimní splín... bez souvislostí...

Milostná poezie mi pořád tak nějak protéká mezi prsty. Tady jsou ty kousky které jsem stihnul zachytit.

Nóna-ABABABCCB..zadaná slova-povinnost,kámen, vzpomínka, ulice, peklo.

Člověku se žene hlavou spousta myšlenek o tom, jaké by to bylo, kdyby se lidé méně honily za pozemskými statky, nalezli si více času pro sebe i pro druhé, nebáli se být na sebe hodní a vůbec dávali najevo krásné city a myšlenky. A svět by se změnil v Ráj! Tak zapomeňte na svůj spěch, udělejte si čas jeden pro druhého, přestaňte všechno přepočítávat jen na peníze, mějte se chvilku rádi jen tak a neptejte se, co za to!