|
... ztracené a znovunalezené ...
|
Nedívej se nahoru
do závratných výšin
Déšť nás snesl dávno dolu
ztrácíme se pomalu
Do hlubin vod podzemí
šeptá pouhá ozvěna
Závoj temna halí nám tvář
ztrácíme v ní svoji zář?
V hloubi jiskra doutná...
.
.
.
Pohlédni zas nahoru!
Ze sbírky: Návrat (2016)
29.04.2016 23:11
Nikytu: Já vím, Niky! V letech a pádech už mám letitou praxi...Jenže člověk musí být jak pes Filipes: I když si nabije čumák, zvednout se a jít do toho znovu! :-P
Mimochodem, omluv to vynechané "u" v "ažuru". :-)
Mimochodem, omluv to vynechané "u" v "ažuru". :-)
29.04.2016 22:26
shittyart: Děkuji za zajímavý postřeh. Alenka v pekle, zajimavá představa. :)
29.04.2016 21:28
Tos mi kápla do noty Nikytu, už to tady zaznělo -nahoru a dolů... krásně jsi to ztvárnila, moc se mi líbí ...
29.04.2016 18:11
Ginnare: A42: Ano, dá se to tak taky říci. I když něco spadne, nebo to pohřbíme, stále to tam někde dole může být. A vyčkávat, až zase nadejde čas vrátit se zpět. ;-) Děkuji za milé komentáře. Mám radost, že se líbí. :-)
29.04.2016 18:03
shane: Sny a přání... I když někdy spadnou, dokud jsou v nás, mohou se znovu vznést. ;-)))
29.04.2016 11:51
Nestačí pouze pohlédnout,
křídla dej duši svojí,
ať nebojí se vylétnout
tam, kde se mráčky rojí,
kde nebe celé z azuru
je loukou pro beránky,
a že je všechno v ažur
zní ze srdeční schránky...
:-)))
křídla dej duši svojí,
ať nebojí se vylétnout
tam, kde se mráčky rojí,
kde nebe celé z azuru
je loukou pro beránky,
a že je všechno v ažur
zní ze srdeční schránky...
:-)))
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.