Příroda má tisíc tváří.
Podzim už zazpíval pastorály
pomalu vadnou provázky trávy
topolům vítr rozcuchal drdoly
u domů krčí se smutné pergoly
Hrázi se klaní nahé akáty
z oken se líně plazí muškáty
oblohou šustí křídla ptačí
meluzína zpívá na pavlači
Řeky se dravě do polí ženou
země se stává poníženou
a ocelových mostů pas
připraven je na zápas…
 24.05.2018 18:46
.. ach, ach.. další podzimní.. umíš vystihnout tu atmosféru.. jen já bych tam přidala víc barev podzimu, je přeci i v tom tak kouzelný.. :-)
 18.02.2016 00:13
Zamilo díky žes četla i za komentář, závěr si myslím že je dobrý a vystihuje poníženou zem při povodních a ocelových mostů pas, připraven je na zápas,...některý z našich mostů povodně vydržel, jiný most nikoli. Nuž napiš mi, jak bys vylepšila závěr básně ty?...moc ráda bych si přečetla nějaké návrhy pro inspiraci, děkuji.
 17.02.2016 14:35
 Zamila
Závěr se dal lépe dotáhnout, ale jinak jsem ráda, že tu zas mohu číst něčí opravdu pěkné a nápadité verše ... :-)
 14.02.2016 11:02
Podzim je krásný Niky, moc děkuji že ses jím prošla a pocítila jsi tu barevnost jako já.
 13.02.2016 22:31
Moc krásná. Popisování těchto výjevů, to je prostě tvoje. Těším se na další.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.