A já

ioreth: To jsem moc ráda, děkuju!

Koukám, že sis vzala k srdci připomínky k té první...Probouzí to něžné představy, čtenářky se s tím ztotožní a čtenáři to mohou vztáhnout na sebe...:-)

Takové mám ráda. Méně slov, ale o to více pocitů.

ta mi sedla. malinká, ale je v ní moc.

děkuji za všechny připomínky a komentáře :-)

Ahoj, dohromady ani zvlášť mi to nepředává žádný unikátní pocit, je to taková klasika, co neurazí, ale bohužel ani nenadchne. Problémem podobné poezie není to, že by se nedokázala vyjádřit, ale to, že podobná sdělení čítáváme až příliš často na to, abychom si jich vážili.
Líbí se mi umístění polštáře na papírovou lodičku, ačkoliv se nevydáváme na žádné dobrodružství, je fajn mít měkké vzpomínky.

Až na neoriginální prostředek je to fajn ... :-)

Nejak se to umi dotknout...

Křehké dílko. Jakoby všechny ty věci byly úhledně poskládané vedle sebe a měly k sobě tak daleko.