zatím je podzim, ale oni to nasněží...
 A42
 26.10.2015
12
1373 (17)
Mráz se pod nohy rozsypal
Na tisíc kousků rozbitý
Zvoní osamělým ránem
Opřít se o křišťál
Ze všech sil
Nádech, výdech
Vyrazit
Proletět třpyt

Ten střípek skla v srdci
pokaždé nezebe
Vždyť ty to víš
Sněhová královno
 31.10.2015 19:59
To se mi líbí..:)
 28.10.2015 11:57
Krásné. :-D
 27.10.2015 22:11
 A42
Yana: ...už mám zamluveny hory na vánoce... :-))
 27.10.2015 18:04
Teď jsem ovlivněna komentáři, vlastně je to jasné ten pocit nahoře na kopci po ránu je opravdu užasný, úplně to vidím a mráz mě štípe do tváří, napsala jsi to dobře, šikula jsi
 27.10.2015 14:40
 A42
vanovaso: Lenča: a dodatek/vysvětlivka... Prostě jsme si s kamarádkou povídali o tom krásném pocitu vyjet brzo ráno, sotva otevřou svahy na ten krásný křupající třpytivý povrch a vykrojit první oblouk. No pak jsme se začaly hecovat, že je to téma na báseň a tak vznikl ten text. ;-)
 27.10.2015 14:37
 A42
Death.on.line: Lenča: Díky. :-)
 27.10.2015 14:16
Tak jsem si to užila jednou po svém a napodruhé jako lyžovačku - super :D
 26.10.2015 21:22
Ale proč ne
 26.10.2015 21:19
 A42
vanovaso: Tím spíš díky. Ono fakt je, že to z toho nijak nečiší, ale prostě tak vznikla, pro jednu kamarádku.
 26.10.2015 21:02
:-);-) tak to mi opravdu nedošlo,ale nádherná je a že oslovila je důležité...
 26.10.2015 20:56
 A42
vanovaso: Díky za zastávku. Vida, jak ten text působí různorodě. Původně to je o lyžování. :-)
 26.10.2015 20:33
moc pěkné, miluju kameny, a křišťál obzvlášť - a to spojení se zimou a srdcem - pohádkové...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.