Na chvilku se roztrhly mraky a osamělá hvězdička mne svým svitem inspirovala k tomuhle romantickému poblouznění...

V tak trochu melancholické náladě jsem si pobrukoval Žalmanovu píseň "Dej na hrob můj barevný šál" a náhle mne napadly tyhle verše...

Motto: Láska je větší než příval slov! O lásce se nediskutuje, láska je!

To, co mám rád, není na prodej za žádnou cenu!

anotace netřeba...

/koláž : vanovaso /

Soutěžní triolet. Povinná slova: dveře, mlčení, ruka, tělo, chvíle.

Život nás stále překvapuje...

jen pro dva

A něžná provokatérka jistě pochopí!

A tohle zas vzniklo, když jsem četl báseň s poetickým a výstižným jménem "Krásná"od jiné skvělé autorky z literu, skrývající se pod nickem "lampička!" Jak málo stačí k inspiraci!...

Láska je jako slza: vzniká v oku, dopadá do srdce (Publilius Syrus, Myšlenky)

Sonet shakespearovského typu. 4,4,4,2. Vzestupné verše, 10-14 slabik (blankvers). Polysyndeton.

Pro další pitomou holku.

Nejlepším lékem na splín je Láska... Mé dílko jen připomíná čas, kdy venku tepleji je zas a pranic nám už nebrání vyslyšet touhy volání!

Takový malý romantický úlet, co dopřála mi fantazie má, ač někdy duch by nejraději ulét tam, kde již srdce nic necítívá...

Tři různé večer spojené do jednoho ideálního.

Mám báječnou a velice půvabnou kamarádku, takové milé sluníčko s nádhernýma očima, jejichž svádivému pohledu prostě nikdo neodolá! Kdo do nich pohlédne, ten je ztracen! Takže tahle báseň patří Tobě, kočičko!

Když Láska prší z nebe, nezbývá než si přát: "Chci věčně mít rád Tebe, věčně Tvou lásku znát!"