Létám v prostoru kam na mne nedosáhneš,
tam, kde jsme si tak vzdálení.
Chceš za mnou, křídla svá však neroztáhneš,
říkáš, že bezpečněji je stát na zemi.
Vzdálenost s každým dnem se mění.
Jednou je to metr, podruhé už metrů sto.
Proč už nejsme jako na začátku spříznění
a proč mě nevidíš,
když od tebe stojím jen pár stop.
tam, kde jsme si tak vzdálení.
Chceš za mnou, křídla svá však neroztáhneš,
říkáš, že bezpečněji je stát na zemi.
Vzdálenost s každým dnem se mění.
Jednou je to metr, podruhé už metrů sto.
Proč už nejsme jako na začátku spříznění
a proč mě nevidíš,
když od tebe stojím jen pár stop.
29.06.2015 13:59
někdy jde něco jedním dechem a někdy je potřeba to více promyslet. to se stává každému. hlavně pokračuj v psaní a časem uvidíš, že i ty "promyšlené" části půjdou se zkušenostmi lehčeji...
29.06.2015 13:46
ioreth: Děkuji :) Ano teprve začínám :) První sloku se mi většinou podaří napsat jedním dechem, ale pak vždy nevím jak to dokončit...jako by se to najednou utlo .... a nechtěla jsem to nechat nedokončené.
29.06.2015 13:37
první sloka se mi moc líbí. skoro by se dala zazpívat... druhá už méně. ale není to špatná báseň, zvlášť, jestli začínáš psát :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.