Sama nevím, co si o tom mám myslet. Kýžený rytmus na úkor obsahu a srozumitelnosti:-)

Konečně jedna ,,novinka" stará asi týden...no...no, je vidět, že jsem byla v tu dobu po flámu, ale i taková díla si zaslouží publikaci...

objevená v poznámkách.. myslím, že jsem tehdy měla co do činění se vzpomínkami...

Cesta z města..:-) Už trochu starší a zapomenutá, ale to nic nemění...

Původně byla v deníku, ale na dobrou radu jsem ji dala sem. Trošku paranoidně zoufalá básnička a vlastnoručně spáchané foto...

to víte... jednomu je dva dny osmnáct.. a neví co by :)

Tak mě napadlo, co když to vážně nemělo cenu? Takový proud myšlenek, co vzešel z ničeho a končí nikde. A taky trochu pravda a trochu lež...ale mělo by to končit tím, že to nemělo cenu...

Hlas, který nikomu nepatří, ale mluví za vše... Tohle neberte moc vážně, to jsou výlevy, které píšu po vytočení 723......

chce to činy..

Všechny rána jsou krutě stejný... Aspoň ty moje...

Touhle básní končí něco moc významného... Končí jí mé Otazníky mládí...

Dílo vzníklé z koprodukce Kaplan-Šatnářka. Název vypovýdá o obsahu.cca Březen 2008

„Odmítáme ty, co nás milují, a milujeme ty, co nás odmítají.“ Seneca

V Praze už nechci nikdy žít, čtyři měsíce mi bohatě stačily.

?!?

Chtěla jsem to dát do soutěže, ale kvůli malé dostupnosti internetu na chalupě se tak stává až teď. Je to trochu jiný než všechny ostatní, spíš takový proud myšlenek, co mi přitom napadl...

Děkuju Adrianne za inspiraci...

K čemu máme rozum, když děláme chyby...?