Taková náladovka ve staročínských kulisách.

Blaženost nekřičí do světa, že existuje a je skvělá. (březen 2022)

A zase sním si potají jako už mnohokrát, srdce své mužské sny si sní a prsty zkouší psát...

Když skála promluví...

Jen taková malá, okamžiková...

...

zimu jen přežívám...

báseň vznikla původně jako komentář k Zamilině básni "Spálit tak všechny mapy světa". Normálně komentáře nepřetiskuju, ale že je tam ta Zbraslav, tak to má milost.

Obyčejnost

Postarší dílko, které je aktuální i nyní a vzhledem k předpovědím počasí je zřejmě současně i vzpomínkou na budoucnost, pokud se tedy dočkáme i nějakých nebeských projevů lítosti, ovšem prostých soli.

Snad se brzy probudí.

Přidávám něco pro zábavu a postřeh.