Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

Je věnovaná. Protože zrovna teď mi chybí. Je to chvilková básnička, je to... něco strašně bezcennýho... pro vás... já tam ale asi pořád budu vidět spoustu náznaků... a důvodů proč... plakat z radosti.. tiše po tmě v mym pokoji... /Mějte hezkej večer/

při hodině literatury jsem se věnovala literatuře....ovšem trochu jinak než bych měla:)

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

Ten obrázek vypadá možná až moc pozitivně, ale já prostě neumin kreslit všechno šedivé...

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

zkuste si představit..... cokoli :)

přišla k nám paní zima a mě políbila múza:)

Autobusová... o ránech, který teď zažívám... a... je věnovaná... protože venku nesvítí sluníčko... a já se nemůžu ani smát ani brečet...

smím prosit?...naposledy....

ha, a teď si jdu hrát já!

Věnováno...

název sám jest anotací....

stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*

taková menší blbost...