Jeden zvláštní, silný, nádherný zážitek.

Nesnáším, když lidé páchnou jako popelníky kdesi v zaplivané špeluňce té nejhorší kategorie...A mé oči viděly již spoustu lidí umírat na rakovinu! Bohužel i těch nejbližších...

Dnes mne čísi báseň donutila zamyslet se nad tím, kolik věcí bereme jako samozřejmost, ač tak samozřejmé nejsou a vyžadují mnoho lásky i úsilí druhých lidí, nám třeba zcela neznámých! A tak, uprostřed zimy, s namazaným krajícem čerstvého voňavého chleba, se můj duch přenesl do času žní a já píšu pár veršů k oslavě toho, co se oprávněně nazývá "Boží dárek"!

Do třetice mi přišla ještě tahle básnička týkající se odhalení a uvědomění, které mi dala kraniosakrální terapie...

Každá chyba má cenu. Cenu zkušenosti.

Jen takové povzdechnutí. A necítím se kvůli němu ani o trochu slabší .)

Občas nesedí slabiky - ale to mě VŮBEC netento... :) I tak ji mám ráda.

a život zase poplyne jako řeka...

Nihil novi sub sole...

Malé zamyšlení...

Jedna hodně stará. Použila jsem ji ve svém prvním románu, který je právě o odpouštění především sám sobě.

maličká básnička o naději