29.11.2014
9
1824 (12)
Hraješ si s námi,
osude,
a nám nic jiného
nezbude,
než zatnout zuby
a sebrat zbytky sil.
Nesmíme dopustit,
abys nás pokořil!

Tou svojí tvrdostí
už jsi nás naučil
stále znova
z popela vstávat,
rány si zacelit,
lásku si dávat...
...a zbytky pyšnosti
utopit v neštěstí...

Díky Ti, osude,
příteli-nepříteli.
Zkoušet nás nepřestaň.
Ať zůstáváme bdělí.

 23.02.2015 01:24
Lenča: Taky bych se bez pár zkoušek obešel, ale co já vím, jaký to mělo skrytý účel?:-)
 02.12.2014 20:17
nádherná,střihla pro život tady a teď:-)
 30.11.2014 11:07
Lenča: některou zkoušku nepřekonáš,jen časem možná přestane tolik bolet...ok
 30.11.2014 09:55
Leslie: Děkuji :)
 30.11.2014 09:54
vanovaso: Díky :)
Hmm, někdy jsou ty zkoušky příliš... Ale když je přece jenom překonáme, je to úžasný pocit, ne? Ta hrdost, že jsme to zvládli, ta moudrost, co nám to může dát a ten pocit vlastní síly, o které jsme třeba ani neměli potuchy...
 30.11.2014 09:51
Zamila: Díky :)
 29.11.2014 13:42
To je skvělý! A ten závěr... moc pěkné. :-)
 29.11.2014 11:04
nevím, nějak bych se bez těch zkoušek obešla...ale máš to hezký...než zatnout zuby
a sebrat zbytky sil.
Nesmíme dopustit,
abys nás pokořil! - to jo....
 29.11.2014 11:03
 Zamila
Brilantní závěr. Krásná báseň ze života - i mého :-) Prostě chytré :-) I když nejsem fatalista ;-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.