|
Taková noční (nebo spíš ranní) rychlovka.
|
Každý krok vpřed
je pro mě bolest.
Vrývá se jako střep,
už nedá se snést.
Vydrž a bojuj, říkali.
Běž za svými sny.
Co si jen mysleli!?
Pominuly dny,
kdy jsem se pořád smála
a věděla, kam jít.
Teď bezradně jsem stála
a mohla jen snít.
Chvíli jdu do prava,
pak zase zpátky.
Chvíli jdu do leva,
hledám si zkratky.
Na co se trmácet?
Na co se trápit?
Budu zas krvácet,
V prázdnu se topit.
Stejně zas
skončím na začátku,
Stejně zas
potkám křižovatku.
je pro mě bolest.
Vrývá se jako střep,
už nedá se snést.
Vydrž a bojuj, říkali.
Běž za svými sny.
Co si jen mysleli!?
Pominuly dny,
kdy jsem se pořád smála
a věděla, kam jít.
Teď bezradně jsem stála
a mohla jen snít.
Chvíli jdu do prava,
pak zase zpátky.
Chvíli jdu do leva,
hledám si zkratky.
Na co se trmácet?
Na co se trápit?
Budu zas krvácet,
V prázdnu se topit.
Stejně zas
skončím na začátku,
Stejně zas
potkám křižovatku.
09.12.2014 17:29
To je sice trochu defétistické, ale vcelku to odpovídá obecné realitě. Když se nezastavíš, nezbytně se na křižovatce dříve či později ocitneš a pak - volba. Představuji si realitu, jednu z nekonečna, kde se na každé křižovatce rozhodnu správně a jinou realitu, kde se pokaždé rozhodnu blbě.
02.12.2014 09:18
j.f.julián
to je pěkné-moc se mi líbí!
29.11.2014 10:38
Krásné :)
A neboj se křižovatek. Dělají život dobrodružstvím. Prázdnota bolí nejvíc...
A neboj se křižovatek. Dělají život dobrodružstvím. Prázdnota bolí nejvíc...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.