|
První věta = myšlenka, co mi hlavou proběhne docela často... a vlastně na ní není kousek pravdy... Řečena z recese a ostatní na to navazuje. Asi.
|
Hodně teď brečím
to mám chuť říct,
po každé otázce,
jak se máš?
Lhala bych,
ale pro ten pocit,
proč to tajit,
dobře, co ty?
To je taky lež.
Tak lež.
A nehýbej se.
Třeba (se) budu (mít)
O něco líp.
Než teď.
Po chvíli.
Než procitnu.
Jaký to bylo?
Dobrý.
Co víc říct?
Už bylo líp.
Bojíš se?
...
Tebe?
Sebe(víc)
Nesmím.
to mám chuť říct,
po každé otázce,
jak se máš?
Lhala bych,
ale pro ten pocit,
proč to tajit,
dobře, co ty?
To je taky lež.
Tak lež.
A nehýbej se.
Třeba (se) budu (mít)
O něco líp.
Než teď.
Po chvíli.
Než procitnu.
Jaký to bylo?
Dobrý.
Co víc říct?
Už bylo líp.
Bojíš se?
...
Tebe?
Sebe(víc)
Nesmím.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.