Tak třeba tuhle.

Občas prší... víc než voda...

to jsem...a taky zmatená, zaneprázdněná, dojatá, sentimentální, unavená, strhaná, veselá, zblázněná, protivná, vzteklá... ....

... loučení ...

Ráda přecházím na červenou.. ráda riskuju...

...

Z krásných pocitů píší se se básně nejkrásněji..

... já vím ... já vím ... teď tady strašit s podzimem ... ale taky už má nějaký ten růček ...

Numquam sero est... aneb nikdy není pozdě... Jen tak... z pocitu... (případné dotazy do pište do komentů... a vůbec veškerý připomínky:) )

ranní vzpomínka na tebe

mám záchvat exhibicionismu

Po přečtení básní Sapfó jsem nejenom pod dojmem prastarých veršů, ale i pod vlivem "Chvylkové citové nevyrovnanosti" k jedné slečně napsal tuto básničku..

...teoreticky vždycky spojené s novými začátky...které končí ve vteřině, kdy končí slunný den...(věnována...někomu, koho jsem potkala už dávno, ale teprve teď jsme si podívali do očí...:))

…konečně potkalo i mně… tam, kam jej už roky chodím hledat :))

i vzpomínání patří k lidským vlastnostem

lehce trhlý

věnováno...